Brandýské Mámení vynese do oblak krátkého filmu. Promítat bude Dceru, Figuranta i legendární Sousto

Program festivalu Brandýské Mámení letos znovu zabouří i V oblacích krátkého filmu. Hrané i animované pásmo začne do nečekaných fikčních světů vtahovat v pátek 4. září 2020 od 19:10 hodin večer v tamější Sokolovně z přelomu 19. a 20. století.*

„Loňské první pásmo krátkých filmů jsme věnovali letům k nebesům i vesmíru, letos je to celé o hrdinkách a hrdinech nebo spíš o rozmanitých podobách hrdinství, jak si ho my sami představujeme a idealizujeme“ přibližují koncept dramaturgové Ondřej Čížek a Adriana Belešová, kteří program složený z pěti výrazných autorských filmových počinů dali dohromady i díky výrazné podpoře FAMU.

Díky tomu se v Brandýse nad Orlicí na plátně představí například studentský loutkový snímek Dcera ruské režisérky Darii Kashcheevy, který mj. dosáhl na cenu poroty na prestižním filmovém festivalu v Sundance i na studentského Oscara. Mladá režisérka v nadkrásně citlivém příběhu o vztahu otce s dcerou velmi přirozeně posouvá hranice formy i žánru, netradiční ruční kamerou dosahuje až neuvěřitelné životnosti postav, jejich chování i emotivních situací, v nichž se ocitají.

Její odvaha i velikost talentu může být stavěna vedle jednoho z pokušitelů československé nové vlny, režiséra Jana Němce. Tvůrce Démantů noci bude v pásmu zastoupen rovněž vlastním studentským filmem, dvanáctiminutovým Soustem z roku 1960. V sugestivní adaptací válečné povídky Arnošta Lustiga hlavní role sehrávají tři hladoví židovští kluci, hrozba koncentráku a vagón s chlebem. A zejména neúprosný běh času, který by jistě ocenil i Christopher Nolan.

Fakt, že universum českého filmu nepostrádá progresivní tvůrčí osobnosti, stvrzuje také Figurant (2019). Režisér Jan Vejnar a kameraman Šimon Dvořáček precizně zkonstruovali znepokojivou, téměř až kafkovskou atmosféru protnutou tušením války i surreálným sněním, v jejíž mlze se potácíme my, diváci, těsně vedle nemluvného figuranta, vynikajícího francouzského herce Denise Lavanta.

Brutální kontrast do hry vnáší Pérák: Stín nad Prahou (2016) režiséra Marka Bergera. Jeho pojetí ikonické postavy naší alternativní historie je strhující přehlídkou komiksové zkratky, výbušných nápadů i protektorátní temnoty a násilí, které může být stylizované, v jedné z rovin ale zároveň válečně kruté a upřímné, takové, na jaké nejsme ani z některých soudobých superhrdinských filmů příliš zvyklí.

* Bio Illusion je proces, kdy se divadelní jeviště proměňuje na jeden jediný večer v půvabný improvizovaný kinosál. Unikátní prostor byl premiérově uveden v život v roce 2019 v kulturním sále prvorepublikové Sokolovny v Brandýse nad Orlicí během renomovaného multižánrového festivalu Brandýské Mámení. Stalo se tak díky pásmu krátkých filmů s názvem V oblacích krátkého filmu. Tamější sokolovna ovšem nebyla vždy tím, čím je teď. Architekt Josef Drahoš ji v roce 1890 projektoval jako honosnou městskou vilu v novorenesančním stylu na zakázku brandýského rodáka Jana Horského (1849–1917), rovněž architekta a podnikatele v oboru železničních a mostních staveb v Rakousku-Uhersku. A ten ji zase nechal postavit jako dárek pro svou manželku Ludmilu, pročež ji pojmenoval jednoduše Vila Ludmila. V roce 1925 se stavba definitivně transformovala v Sokolovnu, společensky velmi žádanou oázu prvorepublikových lázní. Právě tehdy se součástí vnitřního sálu stalo i ono divadelní jeviště. Památkové ochrany se bývalá Ludmila definitivně dočkala v březnu 1995.        

19. Brandýské Mámení
4.–5. 9. 2020    

Kde vidět filmy online?
Sousto
Pérák: Stín nad Prahou
Doodlebug
Figurant
Dcera (aktuálně v kinech)
Šarkan