Naděje není nikdy příliš malá! Režisér Guillermo del Toro napsal skvělou esej o optimismu

Mexický režisér Guillermo del Toro napsal pro časopis Time esej na téma umění optimismu. Přečtěte si český překlad vynikajícího textu čtyřiapadesátiletého filmaře a spisovatele, držitele Oscara za bajku The Shape Of Water, tvůrce Faunova labyrintu či opomíjených horrorových skvostů Cronos a Blade II.     

Optimismus je radikální. Těžká a odvážná volba. A podle mě také ta, kterou právě dnes, tváří v tvář beznaději, potřebujeme ze všeho nejvíc. Stejně jako je auto nejužitečnější ve chvíli, kdy se chcete někam přiblížit. V opačném případě je to přeci jenom velký, nepohyblivý objekt zaparkovaný ve vaší garáži. 

Pokud chcete dnes působit inteligentně, stačí, když budete dostatečně skeptičtí. Vypadáme sofistikovaně, když říkáme, že „nevěříme“ a podezřele nebo přímo falešně, když tvrdíme pravý opak.

Historie i mýty prokazují, že nic není zcela ztraceno. David skutečně může porazit Goliáše. Pláž v Normandii může zvrátit příliv války. Statečnost může zlomit chamtivost a touhu po moci. Tyto příklady často považujeme za naprosto výjimečné, ale není to pravda. Jsou tady pořád. Všude kolem nás. Každý den se každý z nás stává rovnováhou své vlastní volby – volby mezi láskou a strachem, mezi vírou a zoufalstvím. Žádná naděje není nikdy příliš malá.
 
Optimismus je jako instinkt, který nás nutí nadechnout se, když se dusíme. Je to naše potřeba dokázat, co „musí být“ namísto toho, co ve skutečnosti je. Ne, optimismus nepřestal být cool. Naopak je velmi rebelský, troufalý a životně důležitý.
 
Americký spisovatel Theodore Sturgeon jednou řekl: „Devadesát procent všeho je blbost.“ Věřím, že měl pravdu. Stejně tak to ale znamená, že „Deset procent všeho, krucinál, přece stojí za naši snahu.“
 
A tak se čas od času, volbu po volbě, musíme rozhodnout, zda po sobě zanecháme biografii či epitaf. Teď hned se rozhlédněte kolem sebe a vyberte si. 
 
Dýchejte, nebo zemřete. 
 
Guillermo del Toro