Až tohle skončí, sejdeme se u velkého plátna! Edgar Wright vybízí k podpoře nezávislých kin

Britský režisér Edgar Wright, tvůrce Hott Fuzz nebo Baby Drivera napsal pro filmový magazín Empire inspirativní úvahu o podpoře nezávislých kin v současné době pandemické. Přečtěte si český překlad.   

Jedna z mých nejoblíbenějších činností je sedět ve tmě a civět na filmové plátno. Ať už se svými blízkými, partou kámošů nebo prostě jenom sám se sebou, chození do kina je v mém životě asi to jediné, co by se dalo přirovnat k náboženství. Lidi o eskapismu někdy mluví jako o něčem negativním, jako by sami nikdy nezažili tu pravou slast, když se v kině zhasnou světla a člověk je najednou z té tmy vtažen do jiného světa.

Současná pandemie tuhle mou oblíbenou činnost uvrhla do doby temna. Světla kino-projektorů zhasla po celém světe. Jasně, před touhle krizí jsem se jako mnozí z vás nechal hýčkat možností dívat se na filmy doma, v hloubi duše jsem ale moc dobře věděl, že ten pravý zážitek vždy spočíval, spočívá a bude spočívat v tom, že zvednete zadek z gauče, zajdete do kina a společně s kámoši (nebo s lidmi, které jste nikdy předtím neviděli) naplno prožijete a oceníte to zářivé umění (nebo totální odpad) na velkém plátně.

Coby oddaný fanoušek nenapodobitelného kino-zážitku pevně doufám a věřím, že jakékoliv světlo na konci tunelu celé téhle krize obsahuje xenonku (*od 60. let 20. století zdroj světla v kino-promítačkách), kterou tolik z nás uctívá. Velko-plátnové podívané už několik posledních let vedou lítý boj s komfortem domácího kina, cesta zpět z aktuálního globálního uzavírání obrazových paláců tak může být v budoucnu hodně těžká. Krutá situace nastává zejména pro malá, nezávislá kina – přesně pro ta, která sami nosíme v srdci. Otázka tedy zní, jak můžeme z pozice fanoušků pravých kino-zážitku pomoci velkým plátnům tam venku.

Jedním ze způsobů, jak prokázat svou neochvějnou podporu, je stát se třeba členem, předplatitelem svého oblíbeného kina. Jakmile tohle dočtete do konce, proč si zkrátka nekoupit členství, ať už pro sebe nebo pro někoho blízkého? Kupte třeba nějaký dárkový kupon. Darujte, jakkoliv jen můžete. Zvažte (samozřejmě pokud si to můžete dovolit), že prostě nebudete požadovat vrácení svého předplatného. Ano, v několika následujících měsících se do kina pravděpodobně nepodíváte, ale věřte mi, že se budete cítit mnohém lépe, když svému kinu pomůžete. Pokud totiž nic neuděláme právě teď, naše kina budou jednoduše čelit definitivnímu zániku. Navždy. Sám si členství v kinech kupuju pravidelně, některá z nich jsem ještě ani nestihl využit. A ano, vím, že to je luxus, který si nemůže dovolit každý, ale ti z vás, kteří mohou, prosím, myslete především na ty oddané zaměstnance vašich oblíbených kin, kteří teď reálně mohou přijít o práci, o své živobytí. Právě teď jim můžeme pomoci zajistit, že až tahle krize pomine, budou se mít zase kam vrátit.

Nemůžu se dočkat, až tohle všechno jednou skončí a já zase půjdu podpořit své oblíbené kino. A to jakoukoliv cestou, jakou to jenom půjde. I když to třeba bude znamenat dívat se na tunu reklam a tisíckrát viděné trailery nebo všechny ty franšízové blockbustery, které by klidně mohly být o 15 až 20 minut kratší (jakože by fakt všechny mohly!).

Můj vlastní život se navždy změnil v roce 1978, když mi byly tři roky. Tehdy jsem navštívil Galaxy Cinema v Bournemouthu a poprvé viděl Star Wars. Od té doby moje kariéra spočívá v pokusech obnovit magii té noci přesně tím, že se snažím točit ty filmy a vyprávět ty příběhy, které bych sám jako divák chtěl v kině vidět a prožít. Můžu vám slíbit, že to budu dělat dál. A budu dělat všechno, co bude v mých silách, abych věrným přisluhovačům filmu dal zpátky jejich svatyni, kde se můžou nadále setkávat. Opatrujte se, buďte zdraví a vidíme se zase v kině, co nejdřív to jenom půjde. Popcorn a Colu platím já.

Edgar Wright
Originální anglická verze textu