Liberecké Kino Varšava: art-decový klenot, který nesmí zmizet  

 
V příběhu jednoho z nejstarších kin v České republice se pojí architektonická moderna, odsun německých obyvatel i nadějná budoucnost. 

Liberec. Je noc, venku sněží. V dáli na horizontu pro dnešek už naposledy zahlédnu poblikávající světla Ještědu. Vypadá jako kosmický talíř z Blízkých setkání třetího druhu. Mimozemská chvíle. Od secesního Hotelu Praha letím dolů ulicí Frýdlantská. Vím, že po pravé straně se každou chvílí vynoří další klenot československé architektury, tentokrát z počátku 20. let 20. století. Tmu proráží světelné boxy s písmeny, které tvoří ústřední titul – Kino Varšava. Ještě předtím, než se vydám do kavárny, vstoupím doprostřed ulice. Chci si udělat pár fotek a postavit se mu tváří v tvář. Přede mnou roste impozantní zeď, zakončuje ji sedm kruhových oken. Působí jako stará vznešená loď, nadobro zapomenutá v přístavu. Přes všechny ty rány na těle, které způsobily zuby času, stále fascinuje tvarovou elegancí. Tohle je art-deco ve své čisté stylové podobě. 

Život města
Nadčasovosti se kino dotýká už v době svého vzniku v letech 1922-23. Přesně na místě nejstaršího (tedy již nedostačujícího) libereckého kina z roku 1908 jej staví architektonická kancelář Effenberger & Noppes. Právě oni do projektu vnáší výrazný vliv luxusního dekorativního stylu art-deco, jenž se světu přitom naplno představuje až skrze proslulou Mezinárodní výstavu moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži v průběhu roku 1925. Jejich architektonické řešení následuje funkční americké vzory, v jádru novodobého třípatrového sídla spojuje kinosál (první dvě patra) s garážemi a autodílnou (podkroví s 14 parkovacími místy). Díky nim se (tehdy ještě) Stadtische Lichtspiele stává symbolem přirozeného propojení kulturní noblesy s technickým pokrokem své doby. Půvab stavby už tehdy nelze přehlédnout, před očima máte architektonickou reflexi tehdejšího městského životního stylu.  
 
Ústřední architektonická dvojice Josef Effenberger & Fritz Noppes má dle všeho mimořádný rozhled, krom art-deca se v další tvorbě pokouší aplikovat i funkcionalismus. Společně předbíhají dobu do roku 1937. Pak se jejich cesty definitivně rozcházejí. Effenberger mizí v Německu a Noppes je v Reichenbergu coby samostatný architekt aktivní až do odsunu německých obyvatel z Československa v letech 1945-46. Stopy po jeho dalším profesním životě následně pomalu, ale jistě mizí v bavorském městě Geretsried. Zasazuje se tam o vybudování sídliště právě pro vyhoštěné české Němce a mj. navrhuje i nový územní plán. Na vynikajícím webu liberec-reichenberg.net si můžete dohledat několik jeho dalších počinů na území Československa, odvážné realizaci libereckého kina se ale žádný z nich nevyrovná.

       
Svět zítřka 
Příběh legendárního kina odchodem svých tvůrců ovšem zdaleka nekončí. Za 2. světové války nese název Kino Kapitol, krátce po jejím konci pro změnu Kino Mír (některé prameny ještě uvádí název Kino Svoboda) a nakonec od 60. let až do současnosti Varšava. Jako jeden z mnoha architektonických diamantů v České republice postupně chátrá a upadá do zapomnění, jeho vlastní město se ho chce vzdát. Zvrat nastává v letech 2012-2015 . Spolku Zachraňme kino Varšava se za mimořádného vypětí sil daří opravit foyer kina a otevřít v jeho rámci Kinokavárnu. Její interiér díky svému senzitivnímu propojení minulosti se současností v roce 2015 dosahuje až na Grand Prix Obce architektů v kategorii architektonický design. Je to právě tento spolek, který formuje plány na dotažení citlivé transformace Varšavy do podoby multifunkčního sálu střední velikosti v srdci Reichenbergu.

Nezbývá než držet palce, věřit v optimistickou budoucnost a čas od času se vydat kino podpořit osobně. Už jen při pohledu na jeho exteriér na vás působí majestátnost historie i melancholie dneška. Setkání, které vám v hlavě zůstane už napořád. 

TXT/PHOTO