GALERIE NA MĚSÍCI: Koncertní vizuály Arctic Monkeys jsou jako plakáty na neexistující filmové klenoty

Na Instagramu svaté sheffieldské čtveřice se dějí věci mezi Měsícem a Zemí.   

Oficiální instagramový profil Arctic Monkeys dokazuje, že kosmická Tranquility Base Hotel & Casino je dosud nejambicióznější deska kapely i po vizuální stránce. Artwork alba, který vzešel přímo od Alexe Turnera, ponechávám na budoucí samostatný text a nyní se krátce zaměřím na promo jednotlivých koncertů. Téměř každou zastávku tour lemují přísně limitované edice plakátů, za jejichž designem stojí nenápadné kreativní síly a energie.

V rozmezí května a června 2018 vizuály dle všeho tvoří primárně Matthew Cooper – grafické zvíře, které pro Monkeys vymýšlí obaly desek a další doprovodnou image již od pouštní éry Humbugu (2009). V jeho režii se aktuálně vše váže k ústřednímu šestiúhelníku, tedy půdorysu Turnerova imaginárního hotelového komplexu v proslulé měsíční Zóně klidu (místo přistání Apolla 11) a symbolu čísla 6 coby šestého díla kapely. Cooper je prověřený minimalista, operuje se čtyřmi až šesti barvami, s tvarem šestiúhelníku si velikostně hraje, nikdy ho však neruší. Jeho práce působí jako důmyslné pozvánky na galerijní výstavy spojené s čistým konstruktivismem či směrem De Stijl. Výjimkou je snad jedině poster ke speciálnímu koncertu v Royal Albert Hall z června 2018, jenž jakoby odkazoval na interiér, dost možná přímo na obklad stropu Turnerova retro-futuristického sídla.

Další kusy už si mezi sebou štafetově předávají nejrůznější ilustrátoři a hranice se tu nekladou v ničem, už vůbec ne v kreativním pojetí současného étosu kapely. Atmosféra levituje mezi Twin Peaks, surrealismem, Hitchcockem, krystalickou sci-fi i nostalgickou retroreklamou na tripy na Měsíc.

Monkeys se po pěti letech vrátili s deskou, která zní jako soundtrack zapomenuté satirické sci-fi 60. let. Velmi zdravě s ní posouvají hranice vlastních zvukových i textařských možností a především krásně burcují posluchačskou imaginaci. Do rozepsaného/roztočeného, téměř filmového příběhu se tak najednou může vložit každý – a každá z kapitol si přitom žádá vlastní osobité vizuální zpracování. Tady jsou výsledky dosavadního snažení.