Příběh K oslavuje život a tvorbu zapomenutého vizionáře. Lunární balet doprovází sci-fi Arctic Monkeys

Orel se poklidně ztrácí v měsíční šedi, tentokrát vypadá jako strojírenská vize z románu Julese Verna. Anebo jako průzkumná loď plavící se regolitem, objevující zapomenutý půvab paláců brutalismu, o nichž dosud nikdo netušil, že byly vybudovány právě na Měsíci. Vydejte se s námi na výpravu do gigantického archivu neprávem opomíjeného myslitele, filmaře i stavitele K za doprovodu zasněné vědecko-fantastické písně britských Arctic Monkeys.

Upozorňujeme, že následující text vychází z poznámek k nikdy nerealizované přednášce s názvem Život a dílo stavitele K:

Vize K
Chtěli jsme vzdát poctu K jako komplexní renesanční a do dnešního dne tristně nedoceněné osobnosti, která razantně zasáhla jak do sféry vědy a politiky, tak do architektury či světa filmu. Na základě důkladného průzkumu rozsáhlého audio-vizuálního archivu jsme zcela subjektivně (!) vybrali přesně ty střípky, které vystihují dobrodružnou povahu K, prakticky dennodenní vizionářství a především jeho víru v technologický i myšlenkový pokrok. Příběh K je tak příběhem velkých lunárních objevů, epického budování světů zítřka i důkazem bezmezné intimní fascinace Měsícem jako potenciálním místem pro bohatý lidský život budoucnosti.   

Naše střihová videoklipová koláž zachycuje K během několikaletého detailního výzkumu přirozené družice Země, pozornost ovšem věnuje i jeho pozoruhodným architektonickým vizím – ať už těm realizovaným a dnes již legendárním (pozemským) či nepochopitelně zapomenutým ba dokonce hrubě strženým (lunárním-nadpozemským).*

Na vlnách moře klidu
Příběh K lze také vnímat jako vizuální adaptaci ústřední skladby Science Fiction od kapely Arctic Monkeys. Tuto píseň jsme zvolili z několika dobrých důvodů: v první řadě jde o jednu z klíčových písní z avantgardního hudebního opusu Tranquility Base Hotel & Casino, který je dějově zasazen do fiktivního hotelového komplexu na Měsíci. Už samotný název alba odkazuje na tzv. Zónu klidu (Tranquility Base), tedy přesné místo přistání Apolla 11 v červenci 1969.

Dále je třeba brát na vědomí, že ústředním prvkem vizuální identity desky je architektonický model zmiňovaného hotelu s casinem, jenž vyrobil frontman kapely Alex Turner, ve své době výrazně ovlivněný např. retro-futurismem amerického architekta Johna Lautnera.

A v neposlední řadě se bavíme o písni, jež je sama o sobě rafinovanou reflexí žánru sci-fi jako takového – od lidského progresu v oblasti dobývání vesmíru (Turner v textu zmiňuje měsíční kolonie) přes odkazy na zapomenuté postavy a filmy (skryté narážky na hororový komiks Swamp Thing či německý seriál World on a Wire ze 70. let 20. století) až po technologie podmaňující si lidskou mysl (Turner v textu naráží na fenomén „vzpoury strojů“).

O Science Fiction bychom koneckonců mohli napsat samostatný esej, proto na závěr už jen následující: skladba je obsahově i zvukově bohatou ódou na věčný žánr, jehož výtvory pravidelně předbíhají svou dobu – mnohdy úsměvnou fikci často převádí do tvrdé reality, z nemožného činí možné. Sami asi usoudíte, že pro náš účel vzpomenout tvorbu jednoho z největších snílků, který kdy žil na Zemi (tedy vlastně na Měsíci), skutečně nešlo zvolit lepší hudební doprovod.

Ad Astra
Pokud bychom se ještě stručně měli vyjádřit k jádru „našeho“ Příběhu K: celá koláž je oslavou snílkovství a vzhlížení ke hvězdám. Bylo by ovšem chybou vnímat život K jen jako osud člověka, který vždy snil opustit Zemi a budovat nové světy mezi hvězdami. Stále se bavíme o tvůrci, který Zemi opustil, aby jí pomohl, aby se ji (alespoň ze svého úhlu pohledu) pokusil zachránit. Kapitoly o jeho mezihvězdném cestování a vědecko-ekologicko-fantaskních pokusech spasit životní prostřední – tedy nadobro zastavit drancování vzácných deštných pralesů a definitivně zbavit oceány plastů – ovšem ponechme na jednu z následujících přednášek. Vyprávění bude ještě dost. Do té doby se poklidně ponořte do rozmanitého světa K…a nikdy nezapomínejte snít.

Děkujeme za pozornost.                

* To, co je v pětiminutovém videu opomenuto, je výsledná funkční podoba kosmické lodi K, tzv. Zlatého žraloka, či fotografie a záběry měsíční základny K, tzv. Pevnosti osamění (byť si možná všimnete alespoň původních nákresů a vizualizací). Tyto podklady ve videu nechybí jakkoliv záměrně, jde v první řadě o nedostatečnou či vyloženě tristní (v podstatě nerozlišitelnou) foto/videodokumentaci a koneckonců také o dosud nevysvětlitelnou černou díru uprostřed jinak velmi pečlivě uspořádaného archivního vesmíru K. Děkujeme za pochopení. 

Na zpracování audio-vizuálního archivu K se podíleli Ondřej Čížek, Lukáš Masner a Létoslav Chromek. Výsledkem je nejenom pětiminutová video-koláž The Story of K, ale stejně tak dvě futuristické vizualizace. V plném rozlišení je můžete volně stahovat teď a tady